...Způsob tohoto léta mi přijde poněkud nešťastný... Nebo ne? Bylo mi 5. let. Ráda jsem si hrála s legem. Máma často volala z naší antracitově modré pevné linky do Fakultní nemocnice Motol Nevěnovala jsem tomu příliš pozornost. Jednoho dne jsem zaslechla zajímavou pasáž. Anežčin nástup do nemocnice na operační vyšetření. Asi se mi to týká. Postupem času se telefonáty opakovaly častěji, protože se domlouval definitivní termín nástup. Mamka jednou večer přišla a vysvětlovat: "Půjdeš na operaci. Já tam budu s tebou. Paní doktorka Schlejbalová. Ti trochu nařízne achilovky. Abys pořád nemusela chodit po špičkách." To byla lákavá nabídka, ale trochu jsem se bála. Měla jsem hodně doplňujících dotazů. Bude mě to bolet? Umřu? Budu mít jizvy? Budu po tom chodit? Budu moct nosit normální boty? Jo tak jo. Musím zmínit fakt, že velkou roli v mém smiřování se situací hrála panenka Janička. Které upadla noha. Zakázala jsem ji vyhodit. Nohu jsme ji zafixovali ...