Lázně jsou pro mnoho lidí synonymem odpočinku a relaxace. Není to pravidlo. Když dostaneš poukaz, prostě jedeš. Poprvé jsem se do Jánských Lázní podívala s mámou, když mi byly dva roky. Pro nás obě to byla první lázeňská zkušenost. Dětská léčebna Vesna byl velký, bezútěšný barák a na procedury se jezdilo nákladním výtahem do suterénu. Načasování procedur bylo mistrovské dílo. Často jsem měla naplánovanou masáž a hned po ní bazén. Nejvíc jsem si "oblíbila" situace, kdy v pět ráno klepala uklízečka na dveře, že se uvolnila vířivka a máme jít. Nejčastěji jsme s mámou běhaly po chodbách. Tedy, ona běhala, já seděla v golfkách s rohlíkem v ruce, protože se procedury kryly s obědem. Pamatuji si jen střípky, byla jsem přece jen batole. Ale nikdy nezapomenu na těžkký pocit, který jsem mívala, když jsem pozorovala děti, co tam byly bez rodičů. Jeden moment mi utkvěl obzvlášť. Odpoledne jsme vždycky vyrážely na vyjížďku, protože skončily procedury. Moje tříkolka byla hlučná, a když...