Přeskočit na hlavní obsah

Fenomén Vojta

 


„Vojtovku“ cvičí tisíce dětí i dospělých po celém světě. Václav Vojta zemřel před 21 lety. Jeho metoda je stále víc než aktuální. Jaký odkaz pro další generace terapeutů, dětí a rodičů zanechal?


                                                                    zdroj:obr. fyzioklinika.cz

Jsem si jistá, že skoro každý člověk v České republice má ve svém okolí člověka, který sám cvičil nebo cvičí se svým dítětem Vojtovu metodu. Mnoha lidem vytane na mysli obraz hystericky plačícího dítěte a rodiče, který se zarputilým výrazem na tváři nastavuje malého cvičence  do předepsané polohy.

Profesor Václav Vojta  začal studovat v roce 1937, kvůli okupaci Československa odpromoval o deset let později v roce 1947.

V témže roce se začal věnovat neurologii a dětské  neurologii

Mezi lety 1948–1956 pracoval jako asistent prof. Hennera na neurologické klinice Karlovy univerzity v Praze. Od roku 1956 řídil  oddělení dětské neurologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

V roce 1961 byl pověřen vedením fakultní polikliniky dětské neurologie v Praze.

 Profesor Vojta byl silně věřící člověk a zapřisáhlý antikomunista

Václav Vojta v roce 1968 emigroval do Kolína nad Rýnem. Tady pracoval na ortopedické klinice a dál se věnoval výzkumu vývojové kineziologie. Do své vlasti se už nikdy nevrátil.

 

Na začátku výzkumu Vojta vypozoroval, že v určitých polohách těla je možné ovlivnit správným postavěním nohy ovlivnit kontrakci trupu a šíje, a naopak vědomým zvednutím hlavy lze napravit špatné postavení dolní končetiny.

Po tomto zjištění začal s dětmi cvičit i v jiných základních  polohách. Ve kterých  se dítě snaží o pohyb hlavy proti odporu.

„Profesor Vojta vymyslel rehabilitační princip, kterým se dá získat přístup vrozeným pohybovým vzorům v centrálním nervovém systému. Našel způsob, jak zaktivovat pohyby, které dítě nedovede používat a nepoužívá spontánně, ale zároveň jsou v mozku zakódovány,“ vysvětlila v pořadu Studio 6 fyzioterapeutka Blanka Vlčková

 

Vojtovka je základ státu

                                                           
                                                                     zdroj: obr. rl-corpus.cz

S terapií je možné začít již ve třech měsících dítěte. Pro mnoho rodin s handicapovanými dětmi je cvičení Vojtovy metody nedílnou součástí  života. V ideálním případě by se mělo cvičit dvakrát denně. Terapie je náročná pro rodiče i děti. 

Bylo to peklo nesnášela jsem to, ale máma byla Rambo a cvičily jsme každý den,“ vzpomíná Kateřina Machů jedno z „Vojtových dětí“

Častá otázka matek, které začínají se cvičením, je:Dítě u toho křičí mám, přesto pokračovat?“

Ano, dítě křičí, protože se ocitá v poloze, kterou nezná.

Je dobré vědět, že při cvičení nejste soupeři, ale tým. Bojujete za lepší postavení hlavy, jistější vysoký klek, snazší orientaci v prostotu a vetší svobodu.

Vojta řekl: „Terapii tvoří rodiče, Chápejte, že terapii dělá ta emoce.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lázeňská povalečka, Miss 2008

Poprvé sama Ve druhé třídě jsem vyrazila do Lázní Bělohrad. Moc se mi nechtělo. Bála jsem se. Poprvé jsem měla jet sama – tedy přesněji, máma se mnou byla první dva týdny z celkových šesti.   Průměrná délka pobytu byla šest až osm týdnů. Zvací dopis přišel čtrnáct dní před nástupem. Jeho součástí byl i seznam doporučených věcí, které pacient musí mít s sebou – například 15 kusů spodního prádla, 2 plavky a podobně. Oblečení muselo být opatřeno značkou.   V den nástupu jsme dorazili v půl desáté. Dětská léčebna byla deset minut chůze od hlavního lázeňského komplexu. Šedá budova se zahradou a hned vedle ní rehabilitace spojená se školou, kam všechny školou povinné děti musely chodit.   Lázeňská škola před pobytem poslala do kmenové školy plán, který učitelé vyplnili, a podle něj pak probíhala výuka. Vedle rehabilitace stál malý domeček – tam chodili žáci druhého stupně. Mým cílem bylo také se tam jednou učit.   Přijímací proces začínal u sestřičky. Z...

O strachu

Bojím se.. Odmaturovala jsem, ale nevzali mě na vysokou. Proto jsem se rozhodla přihlásit na roční pomaturitní studium angličtiny. Beru to jako přestupnou stanici na cestě k dalšímu studiu. Tentokrát jsem se rozhodla přihlásit na Dějiny umění a Dánská studia. Mám ráda umění a na střední škole mi docela šlo. Nebýt podané přihlášky na žurnalistiku, hlásím se už tento rok.   Teď ke strachům a taky k bolesti. Strach mám často. Bojím se, co se stane, jestli se nedostanu na vysokou. Bojím se, jak to zvládnu, jestli se mi podaří na vysokou dostat. Bojím se pobírat důchod. Lépe řečeno, stydím se za to. Mám strach, že se sama neuživím.   Vždy jsem si myslela, že najdu práci. Věděla jsem, že to nebude snadné. Po maturitě poprvé v životě čelím situaci, kdy nemám plán B. Vždycky jsem ho měla.   Všechno se dalo vymyslet už od školky. Najít normální střední školu, která by mě aspoň bavila a byla pro mě dostupná, byl oříšek. Povedlo se – dokonce jsem odmaturovala. ...

Lázeňská povalečka, Být jako Vojta

V létě 2014 jsem vyrazila do Klimkovic na terapii Thera Suit Method. V sanatoriích Klimkovice ji pojmenovali Klim-Therapy – neurorehabilitační intenzivní terapie. Tuto metodu vyvinula fyzioterapeutka Izabela Koscielny, která ji vytvořila pro svou handicapovanou dceru. Jet na měsíc cvičit do Ostravy? Po tom jsem nijak zvlášť netoužila. Máma ale vytasila těžký kalibr – ukázala mi články o Vojtovi, který díky terapii nejprve odložil vozík a později i berle. Vojta nosil tunely a nevypadal jako debil. Bylo rozhodnuto: Chci být jako Vojta. Začátek v Klimkovicích V červenci jsem vyrazila do Klimkovic. Cesta byla dlouhá a teploměr ukazoval 31 stupňů Celsia. Při příjímacím vyšetření mi naměřili teplotu a chtěli mě poslat domů. Strávila jsem dvacet minut ve sprše, abych ji snížila. Ráno mě poslechli a konstatovali, že mi nic není. Od sedmi mě čekala první terapie. Shodou okolností jsem zdědila fyzioterapeutku Jolandu po Vojtovi. Dvě a půl hodiny cvičení utekly mrknutím oka. Zpocené tričko jsem m...