„Vojtovku“ cvičí tisíce dětí i dospělých po
celém světě. Václav Vojta zemřel před 21 lety. Jeho metoda je stále víc než
aktuální. Jaký odkaz pro další generace terapeutů, dětí a rodičů zanechal?
zdroj:obr. fyzioklinika.cz
Jsem si jistá, že skoro každý člověk v České republice
má ve svém okolí člověka, který sám cvičil nebo cvičí se svým dítětem Vojtovu
metodu. Mnoha lidem vytane na mysli obraz hystericky plačícího dítěte a rodiče,
který se zarputilým výrazem na tváři nastavuje malého cvičence do předepsané polohy.
Profesor Václav Vojta začal studovat v roce 1937, kvůli okupaci
Československa odpromoval o deset let později v roce 1947.
V témže roce se začal věnovat
neurologii a dětské neurologii
Mezi lety 1948–1956 pracoval jako asistent prof. Hennera na
neurologické klinice Karlovy univerzity v Praze. Od roku 1956 řídil oddělení dětské neurologie 3. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy.
V roce 1961 byl pověřen vedením fakultní polikliniky
dětské neurologie v Praze.
Profesor Vojta byl silně věřící člověk a
zapřisáhlý antikomunista
Václav Vojta v roce
1968 emigroval do Kolína nad Rýnem. Tady pracoval na ortopedické klinice a dál
se věnoval výzkumu vývojové kineziologie. Do své vlasti se už nikdy nevrátil.
Na začátku výzkumu Vojta vypozoroval, že v určitých
polohách těla je možné ovlivnit správným postavěním nohy ovlivnit kontrakci
trupu a šíje, a naopak vědomým zvednutím hlavy lze napravit špatné postavení
dolní končetiny.
Po tomto zjištění začal s dětmi cvičit i v jiných
základních polohách. Ve kterých se dítě snaží o pohyb hlavy proti odporu.
„Profesor Vojta vymyslel rehabilitační princip, kterým se
dá získat přístup vrozeným pohybovým vzorům v centrálním nervovém systému.
Našel způsob, jak zaktivovat pohyby, které dítě nedovede používat a nepoužívá
spontánně, ale zároveň jsou v mozku zakódovány,“ vysvětlila v pořadu Studio
6
fyzioterapeutka Blanka Vlčková
Vojtovka
je základ státu
S terapií je možné začít již ve třech měsících dítěte.
Pro mnoho rodin s handicapovanými dětmi je cvičení Vojtovy metody nedílnou
součástí života. V ideálním případě
by se mělo cvičit dvakrát denně. Terapie je náročná pro rodiče i děti.
„Bylo
to peklo nesnášela jsem to, ale máma byla Rambo a cvičily jsme každý den,“ vzpomíná
Kateřina Machů jedno z „Vojtových dětí“
Častá otázka matek, které
začínají se cvičením, je: „Dítě u toho křičí mám,
přesto pokračovat?“
Ano, dítě křičí, protože se
ocitá v poloze, kterou nezná.
Je dobré vědět, že při cvičení
nejste soupeři, ale tým. Bojujete za lepší postavení hlavy, jistější vysoký
klek, snazší orientaci v prostotu a vetší svobodu.
Vojta řekl: „Terapii tvoří
rodiče, Chápejte, že terapii dělá ta emoce.“
Komentáře
Okomentovat