A co se Ti jako stalo? Promiň, že se ptám, ale zajímá mě to. Jedna z nejčastějších otázek. Které slýchám při seznamování.
Ne nevadí mi když se lidé ptají. Patří to k věci. Taky bych se ptala. Mám dětskou mozkovou obrnu zkráceně DMO. Jedná se o neurologickou poruchu. Při které dochází k poškození motorických center v mozku.
K poškození může dojít v prenatálním stádiu vývoje plodu, při porodu nebo v prvních měsících života dítěte. Důsledkem poškození bývá porucha hybnosti. Porucha není dědičná.
To je to kouzlo co my dokážeme. Vždycky jsem si říkala než půjdu do první třídy budu chodit. (Tak určitě.) Než půjdu do třetí. (Nee) Než půjdu šesté. ( Taky ne) V devátý třídě už určitě budu chodit. (Meh). Tak jsem si položila otázku jestli vůbec budu chodit normálně. Položila jsem ji i rodičům. Máma mi řekla, že mi nedokáže odpovědět. Táta mi řekl: " Vždyť chodíš já odpověděla, že myslím normálně bez berlí. " Nevím možná nikdy.
Já jsem zástupce první skupiny. U mě došlo k poškození mozku během těhotenství. Příčina není jasná. Když odpovím často přichází i druhá otázka: " Budeš někdy chodit?"
Nevím.
Wikipedia říká: " Při chůzi se střídá jedna noha s druhou tím dochází k pohybu." Podle této definice chodím. Otázka zní: Jak chodím? Jestli musím používat kompenzační pomůcky.
Jak je rychlá. Jak při chůzi vypadám. Když jsem byla malá často jsem se sama sebe ptala. Kdy budu chodit. Myslela jsem, že po operaci budu chodit.
Jak je rychlá. Jak při chůzi vypadám. Když jsem byla malá často jsem se sama sebe ptala. Kdy budu chodit. Myslela jsem, že po operaci budu chodit.
Normálně moje představa byla taková : Sundají mi sádry chvilku se budu obtěžovat s chodítkem, pak budu dropčit pomocí čtyřbodových berlí, následovat budou francouzské berle a to je jen kousek od toho abych se stala Boltem v sukni.
Jenže jak jsem se postupně dozvěděla nohy nejsou při chůzi nejdůležitější. Nejdůležitější je střed těla, boky a zadek. Jeden můj bok míří ke hvězdám a druhý se zapomněl v metru. Gluteus je oploštělý.
To je to kouzlo co my dokážeme. Vždycky jsem si říkala než půjdu do první třídy budu chodit. (Tak určitě.) Než půjdu do třetí. (Nee) Než půjdu šesté. ( Taky ne) V devátý třídě už určitě budu chodit. (Meh). Tak jsem si položila otázku jestli vůbec budu chodit normálně. Položila jsem ji i rodičům. Máma mi řekla, že mi nedokáže odpovědět. Táta mi řekl: " Vždyť chodíš já odpověděla, že myslím normálně bez berlí. " Nevím možná nikdy.
V létě než jsem šla na střední školu jsem odjela na intenzivní rehabilitační terapii do Ostravy. Tam jsem začala učit chodit s trekovými holemi. Trénovala jsem a do prváku jsem nastoupila s trekovkama. Nedělají takový hluk když upadnou.
Moje otázky se časem změnily. Najdu práci, která mě uživý . Osamostatním se někdy? Budu nezávislá. Přestanu si někdy okopávat špičky bot? Přestanu někdy při chůzi vypadat jako zombie?

Komentáře
Okomentovat