„Přijdu
do baru všichni čuměj," zpívá Berenika Kohoutová.
U mě realita Ne proto, že bych byla nějak zvlášť přitažlivá. Ale protože jsem postižená.
Ehm, postižení nechodí často ani do restaurací natož do klubů.
i přece cumlají zvětralé pivo na oslavě svých 18. narozenin protože jsou přece dospělí a přítomní rodičovské fotí. Poté sdílejí na ve facebookové skupině „Rodiče dětí s postižením" k fotkám přidávají popisky našemu „ Machovi nebo Šebestové je 18 tak už si může dát s náma“ Tohle moji rodiče nikdy nedělali, přestože jsem postižená.
Jít večer do klubu na koncert, stand-up nebo jinak. TO už je vyšší dívčí. To už nezahrnuje povolené aktivity, jako jsou: krmení holubů v parku, zahradní oslava pod dohledem blízké osoby. Nebo komunitní veselí typu výroční party v Jedli. (JEDLIČKKŮV ÚSTAV)
Tyto aktivity se ještě tolerují u lidí s poškozením míchy, kteří k úrazu přišli během života Buď skokem do mělké vody, nebo při autonehodě.
Ale běda, když je vám pod třicet divně se hýbete pomocí trekových holí. Na nohou máte Martensky, Conversky nebo Vansky podle záleží na ročním období. Jste nalíčená. Jste divná a nezapadáte Jen o něco starší číšník se přikvačí zeptat S kým tu jsi, holčičko?"
Komentáře
Okomentovat